Input:

Častá pochybení při uzavírání účetnictví

9.1.2017, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 19 minut

2018.1.1
Častá pochybení při uzavírání účetnictví

Ing. Zdenka Cardová

Zpracování účetních informací představuje pravidelně se opakující cyklus prací:

  • průběžné zachycování účetních případů v průběhu účetního období,

  • uzavírání účetnictví s cílem sestavení účetní závěrky k rozvahovému dni.

Jednou za účetní období se tedy provede určitý zásah do běžných účetních prací. Před sestavením účetní závěrky je třeba provést a zaúčtovat řadu případů, které se zpravidla běžně neúčtují a které jsou specifické právě pro toto období. Toto období je velmi náročné, neboť souběžně s uzavíráním účetnictví a následným sestavením účetní závěrky probíhá i průběžné zachycování účetních případů. Vhodným předpokladem včasného a úplného uzavření účetnictví a zpracování účetní závěrky je zpracování přehledu (harmonogramu) postupu prací. Zpravidla v praxi se sestavuje tzv. harmonogram účetní závěrky, který zachycuje jednotlivé etapy prací včetně termínů jejich ukončení a odpovědných zaměstnanců za jejich zpracování.

K základním etapám patří zejména:

  1. Přípravné práce na účetní závěrku, tj.

- účetní analýza a inventarizace

- daňová analýza, sestavení přiznání k dani z příjmů, zaúčtování splatné a odložené daně.

  1. Sestavení účetní závěrky (rozvahy, výkazu zisku a ztráty, přílohy, přehledu o peněžních tocích, přehledu o změnách vlastního kapitálu).
  2. Odevzdání daňového přiznání spolu s účetní závěrkou na finanční úřad.
  3. Ověřování účetní závěrky auditorem.
  4. Sestavení výroční zprávy.
  5. Zveřejnění účetní závěrky a výroční zprávy.
  6. Úschova účetní závěrky a výroční zprávy.

Ke konkrétním etapám je třeba doplnit termíny jejich zajištění a odpovědné zaměstnance za jejich zpracování a dodržení.

Dále se zaměříme na přípravné práce před sestavením účetní závěrky a v bodech upozorníme na souvislosti, na které se v praxi někdy zapomíná.

Přípravné práce na účetní závěrku

Zahájení prací, jejichž cílem je sestavení účetní závěrky, je účetní analýza, která se prolíná s inventarizací veškerého majetku a závazků. Po ukončení těchto prací je možné provést daňovou analýzu, sestavit přiznání k dani z příjmů a zjistit daňovou povinnost splatnou a odloženou. Po zúčtování těchto daní je možné sestavit účetní závěrku.

Účetní analýza a inventarizace

Cílem účetní analýzy je zjištění výsledku hospodaření před zdaněním, které na základě výsledků inventarizace zahrnuje zejména časové rozlišení, kursové přepočty, tvorbu a zúčtování opravných položek k majetku, tvorbu a zúčtování rezerv a celou řadu dalších činností.

Povinnost inventarizovat majetek a závazky ukládá zákon o účetnictví (č. 563/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Dále stanoví, že účetnictví je průkazné, jestliže všechny účetní záznamy jsou průkazné a účetní jednotka provedla inventarizaci.

Co dále vymezuje zákon o účetnictví v souvislosti s inventarizací a co naopak nestanoví a je třeba v každé firmě vymezit účetním předpisem?

Zákon o účetnictví rozlišuje:

  • periodickou inventarizaci (provádí se k okamžiku, ke kterému se sestavuje účetní závěrka),

  • průběžnou inventarizaci (provádí se v průběhu účetního období).

Průběžnou inventarizaci mohou provádět účetní jednotky pouze u majetku vyjmenovaného, tj. u určitých druhů zásob a dlouhodobého majetku, který je v soustavném pohybu; termín určí sama účetní jednotka za podmínky, že každý druh majetku musí být inventarizován alespoň jednou za účetní období.

Skutečné stavy se zjišťují:

  • fyzickou inventurou u majetku, u kterého lze vizuálně zjistit jeho fyzickou existenci, nebo

  • dokladovou inventurou u závazků a majetku, u kterého nelze vizuálně zjistit jeho fyzickou existenci.

Skutečné stavy se zjišťují i u jiných aktiv, jiných pasiv a skutečností účtovaných v knize podrozvahových účtů.

Výsledkem inventury jsou inventurní soupisy, které minimálně obsahují:

  • skutečnosti, které umožní jednoznačně určit majetek a závazky,

  • podpisový záznam osoby odpovědné za jednoznačné určení majetku a závazků a podpisový záznam osoby odpovědné za provedení inventury,

  • způsob zjišťování skutečných stavů,

  • ocenění majetku a závazků při periodické inventarizaci k rozvahovému dni nebo i k rozhodnému dni, pokud jej účetní jednotka stanovila,

  • ocenění majetku a závazků při průběžné inventarizaci ke dni ukončení inventury nebo i k rozhodnému dni, pokud jej účetní jednotka stanovila,

  • okamžik, ke kterému se sestavuje účetní závěrka,

  • rozhodný den, pokud jej účetní jednotka stanovila,

  • okamžik zahájení a okamžik ukončení inventury.

Rozhodný den předchází rozvahovému dni, jde o den zjištění skutečných stavů majetku a závazků; dokončení zjišťování skutečného stavu k rozvahovému dni je potom podle účetních záznamů, které prokazují přírůstky a úbytky majetku a závazků, které nastaly mezi tímto dnem a rozvahovým dnem.

Inventuru fyzickou i dokladovou při periodické inventarizaci je možno

  • zahájit nejdříve čtyři měsíce před rozvahovým dnem a

  • ukončit nejpozději dva měsíce po rozvahovém dni.

Inventarizační rozdíly (rozdíly mezi skutečnými stavy a stavy v účetnictví), tj. manka, schodky, přebytky se vyúčtují do období, za které se inventarizace provádí (tedy i v případě, že inventura a následná inventarizace je ukončena až v následujícím období).

Český účetní standard pro podnikatele (ČÚS) č. 007 stanoví základní postupy účtování o inventarizačních rozdílech a ztrátách v rámci norem přirozených úbytků zásob.

Zákonem je uložena povinnost archivace provedené inventarizace po dobu 5 let po jejím provedení.

U vybraných účetních jednotek, které zjišťují účetní záznamy pro potřeby státu, jsou bližší podmínky inventarizace stanoveny vyhláškou (č. 270/2010 Sb., o inventarizaci majetku a závazků, ve znění pozdějších předpisů), ostatní účetní jednotky vymezí organizační zajištění a způsob provedení inventarizace vnitřním předpisem.

Co je třeba vymezit vnitřním předpisem?

Vnitřní předpis k inventarizaci majetku a závazků vymezuje zejména:

  • konkrétní termíny fyzických a dokladových inventur,

  • termíny inventarizací (porovnání účetního stavu se stavem inventurním),

  • osoby odpovědné za provedení inventur a následně inventarizací,

  • stanovení postupu provádění inventur a inventarizací,

  • rozhodnutí o formě inventurních soupisů (zákonem jsou uloženy minimální požadavky),

  • stanovení norem přirozených úbytků zásob (pokud tato možnost přichází v úvahu),

  • stanovení závazných postupů oceňování na základě výsledků inventarizace, tj. stanovení zásad tvorby a používání opravných položek, rezerv a odpisů majetku,

  • zabezpečení uložení dokumentace provedených inventarizací.

Inventarizace může plnit i řadu dalších funkcí – například poskytuje přehled o zabezpečení majetku, ochrany a využití majetku, je předpokladem bezproblémové daňové kontroly, slouží ke zkvalitnění přípravy na další inventarizaci atd. Důležité je i proškolení zaměstnanců, kteří budou účastni inventur a následně inventarizací a svými podpisy potvrdí svou odpovědnost za jejich řádné provedení. Stanovení odpovědných osob za provedení inventur a inventarizací i jejich profesní skladby je plně v kompetenci účetní jednotky.

Podstatou inventarizace je porovnání účetních stavů majetku a závazků se stavy skutečnými (zjištěnými na základě fyzických nebo dokladových inventur) a ověření jejich ocenění.

U konkrétního majetku, ale také závazků a jiných aktiv a pasiv, se zaměříme zejména na:

  • účetní stavy konkrétního majetku a závazků,

  • skutečné stavy tohoto majetku a závazků,

  • rozdíly mezi nimi, tj. na inventarizační rozdíly,

  • oceňování na základě výsledků inventarizace.

Dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek

  • ÚČETNÍ STAVY DLOUHODOBÉHO MAJETKU NEHMOTNÉHO A HMOTNÉHO

V oblasti dlouhodobého majetku je vhodné se při účetní analýze zaměřit na:

  • ocenění majetku při jeho pořízení (ocenění při nákupu je včetně všech nákladů s pořízením souvisejících; ocenění vytvořeného majetku vlastní činností je v souladu se zákonem o účetnictví ve vlastních nákladech vymezených vnitřním předpisem),

  • rozlišení dlouhodobého a drobného majetku (v souladu s vnitřním předpisem),

  • zařazení majetku v průběhu a na konci období (majetek musí být při zařazení funkční),

  • technického zhodnocení majetku (pozor na rozlišení opravy a technického zhodnocení),

  • odpisů majetku a případných opravných položek k majetku (účetní odpisový plán dle vnitřního předpisu; daňové odpisy dle zákona o daních z příjmů),

  • vyřazení majetku v průběhu a na konci období (vyřadit z majetkových účtů a uplatnit odpisy v poměrné výši).

  • SKUTEČNÉ STAVY DLOUHODOBÉHO NEHMOTNÉHO A HMOTNÉHO MAJETKU (ZJIŠTĚNÉ INVENTUROU)

U nemovitostí, které podléhají zápisům do katastru nemovitostí, je třeba kombinovat fyzickou a dokladovou inventuru. Základem dokladové inventury jsou listy vlastnictví. Při fyzické inventuře nemovitostí se zjišťuje jejich skutečný stav (ohraničení, vyznačení, zajištění apod.). U budov se zpravidla při vlastní inventuře kontroluje i úplnost jejich příslušenství.

Pro fyzickou inventuru strojů, přístrojů, zařízení, dopravních prostředků, inventáře, tj. samostatných movitých věcí a jejich souborů, je třeba již předem rozhodnout, jakým způsobem budou označeny inventárními čísly. Při vlastní inventuře je třeba kontrolovat i úplnost jejich příslušenství.

Inventura dlouhodobého nehmotného majetku je zpravidla kombinací dokladové a fyzické inventury. Pokud jsou programy uloženy na nosičích, fyzicky je provedena kontrola jejich stavu; licence a další nehmotný majetek jsou zpravidla doloženy dokladově (smlouvou atd.).

  • INVENTARIZAČNÍ ROZDÍLY

Pro účtování inventarizačních rozdílů na dlouhodobém majetku je rozhodující, zda jde o majetek odpisovaný nebo neodpisovaný.

U dlouhodobého majetku odpisovaného se v případě manka zůstatková cena zaúčtuje na vrub (MD) nákladů a ve prospěch oprávek; majetek se vyřadí. V případě přebytku se rozdíl zaúčtuje na vrub majetkového účtu a ve prospěch oprávek. U dlouhodobého majetku neodpisovaného se v případě manka zaúčtuje vyřazovaný majetek na vrub nákladů a ve prospěch majetkového účtu; majetek se vyřadí. V případě přebytku se rozdíl zaúčtuje na vrub majetkového účtu a ve prospěch kapitálového fondu.

  • OCENĚNÍ MAJETKU NA ZÁKLADĚ VÝSLEDKŮ INVENTARIZACE

V případě zjištění, že dlouhodobý hmotný majetek má významně vyšší cenu, než je cena vedená v účetnictví, potom se o zvýšení ocenění neúčtuje. V případě snížení hodnoty zvažujeme, zda se jedná o snížení trvalé nebo přechodné. Jestliže je majetek trvale znehodnocen, potom je nutné ho z účetnictví vyřadit (odepsat). V případě přechodného snížení hodnoty tvoříme opravné položky ke konkrétnímu majetku.

U majetku odpisovaného se sestavuje odpisový plán, který je třeba aktualizovat podle průběhu užívání majetku a podle případných změn jeho užívání. Výše vykázaných odpisů a oprávek v předchozích účetních obdobích se při aktualizaci odpisového plánu neopravuje.

Dlouhodobý a krátkodobý finanční majetek

  • ÚČETNÍ STAVY DLOUHODOBÉHO FINANČNÍHO MAJETKU

V oblasti dlouhodobého finančního majetku je vhodné se při účetní analýze zaměřit na:

  • zařazení majetku v průběhu a na konci období,

  • ocenění majetku při jeho pořízení (ocenění včetně nákladů s pořízením souvisejících),

  • ocenění majetku k rozvahovému dni (případně i častěji), tj. ocenění reálnou hodnotou, ocenění ekvivalencí, vyčíslení kursových rozdílů,

  • vyřazení majetku v průběhu a na konci období.

  • SKUTEČNÉ STAVY FINANČNÍHO MAJETKU (ZJIŠTĚNÉ INVENTUROU)

Inventura dlouhodobého finančního majetku bude zpravidla kombinací fyzické inventury (cenné papíry) a dokladové inventury (smlouvy apod.).

  • INVENTARIZAČNÍ ROZDÍLY

Inventarizační rozdíly v případě chybějících cenných papírů: pokud ze zvláštního právního předpisu vyplývá, že je nutno zahájit umořovací řízení, pak jsou tyto cenné papíry vedeny na odděleném analytickém účtu "Cenné papíry v umořovacím řízení".

  • OCENĚNÍ MAJETKU NA ZÁKLADĚ VÝSLEDKŮ INVENTARIZACE

Cenné papíry je možné ocenit reálnou hodnotou (zpravidla tržní hodnotou). Dluhopisy a ostatní cenné papíry s pevným výnosem, na něž se nevztahuje ustanovení o ocenění reálnou hodnotou, se ocení ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, k němuž se sestavuje účetní závěrka, pořizovací cenou zvýšenou nebo sníženou o úrokové výnosy nebo náklady.

Podíly, které představují účast s rozhodujícím nebo podstatným vlivem, se oceňují ekvivalencí (protihodnotou). Metoda ekvivalence je založena na tom, že ocenění majetkové účasti má odrážet velikost vlastního kapitálu společnosti, v níž má účetní jednotka majetkovou účast, a to úměrně míře této účasti. Použije-li účetní jednotka metodu ekvivalence, je povinna ji použít pro ocenění všech takových podílů. Změna ocenění se sleduje na samostatném analytickém účtu.

V případě ocenění reálnou hodnotou a ekvivalencí se opravné položky netvoří.

Opravné položky se vytváří například v případě pochybnosti o vrácení dlouhodobě poskytnuté zápůjčky. Jiné opravné položky jsou spíše výjimečné.

Kursové rozdíly z cenných papírů a podílů se při ocenění ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, k němuž se sestavuje účetní

Nahrávám...
Nahrávám...